Historie střediska

Koncem roku 1989 v rámci velkých společenských změn dochází k obnově činnosti skautského hnutí. V berounském regionu dochází k obnově oddílů a středisek Junáka. Kolem Vánoc vzešla iniciativa od bratra Libora Bulína, (duchovního správce berounské farnosti)– založit skautský křesťanský oddíl a přislíbil mu plnou podporu.

Náš oddíl tábořil v létě 1990 v jižních Čechách „Na blatech“. Tábor vedla Jana Vaňková a Pavel Kodras – Černá Noc. Jako duchovní rádce zde působil bratr Valentin Karol Laburda O.P. (dominikán). 

Tak se z jara 1990 začali hlásit první zájemci. Ujala se jich sestra Jana Vaňková – Indián a přivedla smíšený oddíl (družinu dívek a družinu chlapců) k červnové registraci. Okrsková kancelář Junáka zaregistrovala oddíl jako 1. oddíl římskokatolických skautů se sídlem v Berouně a přičlenila jej ke středisku Miloše Seiferta. Oddíl se schází v prostorách berounské fary a navazuje na dávnou tradici, která sahá až do 30. let první republiky, kdy v Berouně pracovaly oddíly stejného duchovního zaměření. Byl to dívčí oddíl, který vedla učitelka sestra Krotilová a chlapecký, který vedl profesor bratr Láb. 

Po táboře nastal příliv nováčků. Ukazuje se nutnost založit vlastní středisko, samostatné, disponující právní subjektivitou, samosprávné s vlastním hospodařením. Dne 8. listopadu 1990 schází se skupina dobrovolníků – aktivistů – skautů, naplnit tento záměr. Bylo tedy založeno skautské středisko se zdůrazněnou duchovní výchovou a oldskautský oddíl, kteří utvořili všichni přítomní – viz zakládací listina! Oldskautský oddíl, později obdrží číslo 201.Většina jeho členů prošla skautskou výchovou a všichni byli věřící. Dle prezenční listiny byli přítomni sestry: Jana Vaňková – Indián, Martina Vaňková – Svižník, Marie Hlaváčková, Marie Novotná, Anna Prokopová, Jana Čaplová, Věra Votápková a Petra Kodrasová dále bratři: Libor Bulín, Jaroslav Vaněk – Kelly, Jaroslav Goldmann – Atom, Miloš Palkoska, Ludvík Svoboda – Luiggi, Přemysl Sedlák – Štika, Stanislav Míka, Miloš Vrba, Pavel Kodras – Černá Noc, Eduard Čapla a Vítězslav Nezval. Celkem 19 oldskautů a oldskautek. Středisko obdrželo číslo „4“ v berounském okrsku, člení se do 3 oddílů –  oldskautský s čískem „201“, oddíl dospělých. Dále oddíl chlapecký (skauti a vlčata) „4“ a oddíl dívčí (skautky a světlušky) s číslem „2“. Byl přijat návrh bratra Kellyho, aby název střediska zněl „Radost a Naděje“ (Gaudium et spes) podle názvu konstituce 2. Vatikánského koncilu – „O životě církve v dnešním světě.“ V myšlence této konstituce je církev vstřícná a chápající, tolerantní, ekumenická a otevřená. Středisko je tedy „křesťanské se zdůrazněnou duchovní výchovou, ale zároveň otevřené všem vyznáním a všemu stvoření.“ Bylo dovoleno, aby klubovní činnost mohla probíhat v areálu fary.

Vůdkyní střediska byla zvolena a funkcí byla pověřena Jana Vaňková, jejím zástupcem bratr Libor Bulín. Organizačním zpravodajem a výchovným zpravodajem všech tří kmenů schválen bratr Jaroslav Vaněk. 

Počet členů stoupal, ale bylo málo vedoucích pracovníků. Mladší členy vedli sami – Indián, dívčí oddíl a Kelly chlapecký. Byl zorganizován „rádcovský kurz“ – počet absolventů (12 osob). Zvětšil se též objem oldskautského oddílu a všichni jeho členové složili v kapli (ještě v 1. poschodí budovy fary) slavnostním způsobem činovnický slib.

Nebylo zapomínáno ani na skautské symboly a tradice. Středisko dostalo znak a vlajku. Vše vzorně navrhl bratr Atom. Vlajku vyšila a zhotovila s pečlivostí jí vlastní, sestra Ivana Trunečková – Kárka. 

Časem se ozval i střediskový pokřik – totemový nápis z totemu dejvických skautů (upravil Kelly).

„Buďme svorni! – Nepřítel čeká – Spojme sílu paží s odvahou srdcí – aby nás smrt nestihla v otroctví a holubici míru nezadávil dravec“.

Znak 201. OS zplodili společně – Kelly, Grizzly a Atom. Objevili se první vedoucí – z nejobětavějších sestra Marie Hlaváčková, která absolvovala činovnický kurz v Německu. Z mladších se objevil bratr Antonín Pečený, bratr Jan Hašler – Háša, bratr Antonín Chadima a bratr Jiří Zikmund – Balů. Světlušky vedla též dlouhou dobu sestra Lenka Čaplová a skautky sestra Eva Hazuková – Viky. U oldskautů zářila jako vůdkyně sestra Plecitá – Mikra – vedla osobně řadu výprav a poutí hlavně dospělých. Mezi nejobětavější činovníky střediska patří i dnes sestra Jitka Bulínová – Hakima.

Z duchovních rádců je třeba připomenou činnost bratra Karola Laburdy – Valentina a samozřejmě Libora Bulína a Michaela Špilara. Jejich podíl při skautské i duchovní formaci dětí i dospělých oceňujeme vysoce jako příkladný a vzorný.

Středisko též dostalo (propůjčením) skautský dům se 4-mi klubovnami a sociálním zařízením – dobře vybaveným. Předání domu, jakož i posvěcení střediskové vlajky a kluboven provedl osobně za přítomnosti dalších duchovních ústřední duchovní rádce bratr František Václav Lobkowitz. Mohli bychom jmenovat bezpočet akcí skautského, kulturního a duchovního charakteru, kterými středisko žilo. Tradičními se staly svatojiřské mše (pro celý okrsek), slavnostní ohně s bohatým programem (i pro veřejnost) a divadelní představení, a to v kostele i v klubovně. Pro nejmenší pak mikulášské besídky, loutkoherní představení i vánoční besídky pro všechny. Stejně tak jsme slavnostně prožívali společně „Den zamyšlení“ – 22.únor, a to každoročně.

V rámci „Desetiletí duchovní obnovy“ účastnili se pravidelně každý měsíc skauti a skautky střediska v roce sv. Ludmily poutí na Tetín, které vedl osobně otec biskup Lobkowitz. Taktéž poutě na Sv. Horu a k sv. Jiří na Tmaň se těšily se značné pozornosti. V roce 1993 se od 4. chlapeckého oddílu oddělila a osamostatnila 5. smečka vlčat.

V roce 1995 nás opustil náš drahý bratr Jaroslav Goldmann – Atom. A tak zažilo středisko bohužel „první“ veliký skautský pohřeb.

Postupem času, kdy okrsek začal organizovat činovnické kurzy. Objevili se též první absolventi lesních škol. Středisko tábořilo každým rokem v létě a mnohdy organizovalo i zimní pobyty na horách. Táborů proběhlo celkem 10, a to „Na blatech“ (1990), v Domaslavi (1991), ve Strašicích (1992), „Na Dračici“ v Rašpachu 4x (1993, 1994, 1995, 1996). Další tři tábory proběhly v Mrtníku u Komárova a to v letech 1997, 1998, 1999. V roce 1996 dosáhl počet členů střediska téměř stovky.

Středisko se podílelo na skautské výstavě v místnostech Okresního muzea v roce 1992 – „80 let berounského skautingu.“ Vlastní skautskou výstavu původně publikovanou jako dvoudenní museli pořadatelé pro velký zájem o týden prodloužit.

V roce 1996 se stala drtivá většina členů střediska (po absolvování zvláštní křesťanské zkoušky) nositeli liliového kříže.

Pochopitelně ani středisko se nemohlo vyhnout dalším společenským změnám. V roce 1996 byli sestra Jana Vaňková a bratr Jaroslav Vaněk vyznamenáni povoláním do řad Svojsíkova oddílu jako uznání za 50 let nepřetržité aktivní skautské práce. Na podzim téhož roku po 7leté činnosti ve vedení střediska dali k dispozici oba své funkce s tím, aby i mladším bylo umožněno prokázat své vůdcovské schopnosti, a to zcela samostatně a podle vlastních představ.

V září 1996 byla do funkce vedoucí střediska zvolena sestra Eva Hazuková – Viky. Vedla úspěšně středisko až do prosince 1998, kdy na svou funkci z důvodů převážně rodinných rezignovala.

25. února 1998 náhle zemřela sestra Jana Vaňková, a tak jsme bohužel zažili druhý velký skautský pohřeb. Naše skautská rodina, ale i veřejnost berounská a pražská (kde působila též) se s ní důstojně rozloučila 6. března 1998 v kostele Sv. Jakuba v Berouně a posléze ve Sv. Janě pod Skalou, kde byla pochována.

A tak jsme se dostali až tam, kde jsme byli na začátku – k prvnímu táboru 1990. Tady se objevuje poprvé jméno bratra Pavle Kodrase – Černá Noc; ten byl v prosinci 1998 střediskovým sněmem zmocněn vedením střediska – a historie střediska pokračuje.

V roce 2003 po Pavlu Kodrasovi byla sněmem zvolena nová vůdkyně střediska Lenka Čaplová – Štovka. Sněmem dne 23. 11. 2007 se ujímá své funkce nová vůdkyně střediska: Hana Burešová – Hanýsek, jejím zástupcem je Pavel Petříček – Rafika. Střediskovou radu tvoří Jan Franta – Frantík, Jan Marek a Lenka Čaplová – Šťovka. Revizní komise: Eva Hazuková – Viky, Klára Švandová – Vydra a Soňa Doubková.

Dne 4. 6. 2010 byl poslední dosud konaný sněm střediska. Novým vůdcem střediska byl zvolen Lukáš Klimovič a jeho zástupce Jan Franta – Frantík; členy střediskové rady tvoří Robert Žárský – hubert, Jan Marek a Lenka Čaplová – Šťovka. Revizní komise: Jan Kebrle a Eva Hazuková – Viky.

Během tohoto roku jsme se snažili psát do farního časopisu, roznášeli jsme Betlémské světlo, pomáhali jsme na Tříkrálové sbírce (4894 Kč), pomáhali jsme na Hrnčířských trzích, účastnili jsme se závodů vlčat a světlušek a do krajského kola se probojovala jedna šestka vlčat (modrá) a jedna šestka světlušek (zelená).

Rok 2012 – úspěch oddílu světlušek našeho střediska. Tento rok se konaly závody vlčat a světlušek. Ze základního kola postoupily dvě naše družiny našeho střediska Prvosenky a Pampelišky do krajského kola konané v Milíně u Příbrami. Každý okres reprezentovaly dvě hlídky a z těch všech se naše hlídky umístily na prvním a druhém místě. Zvítězily Pampelišky nad Prvosenkami. Pampelišky (ve složení – Eliška Kordová, Anička Lidmilová, Anička Benešová, Anetka Léblová, Denisa Léblová a Alžběta Veverková) tedy postoupily do celostátního kola konané v Litvínově, kde získaly 7. místo. Toto je historický úspěch našeho střediska a velký dík patří vůdkyním Marušce Stielové – Myšce, Hance Klimovičové – Rajčátku a Lence Krejčové – Myšlence.